Nesoběstačné Česko: Nevydržíme s masem, ani ovocem a zeleninou, spoléháme na dovoz
Tisková zpráva, Praha, 23. listopadu – Dopady energetické krize se odrážejí v mnoha oborech a zemědělství není výjimkou. Mezi nejohroženější zemědělská odvětví patří chov hospodářských zvířat i pěstování ovoce a zeleniny. Zhoršující se podmínky pro zemědělské podnikání vedou k tomu, že je Česko stále méně soběstačné v produkci základních potravin a odborníci odhadují, že soběstačnost bude nadále klesat. Aktuálně si v případě tuzemských jablek Česká republika s vlastní produkci vystačí z 50 % a v drůbeži z necelých 60 %.
Náklady zemědělských podniků se zvyšují v meziročním srovnání o desítky až stovky procent, přičemž největším problémem jsou energie. Čeští zemědělci ale mají omezené možnosti promítat tyto náklady do cen, za které prodávají svou produkci. Řada z nich proto přemítá, zda se jim chov hospodářských zvířat nebo pěstování některých plodin vyplatí, a zvažuje utlumení nebo dokonce úplné ukončení ztrátových činností. To bude mít za následek vyšší dovoz potravin ze zahraničí. „Nejen s ohledem na čím dál častější výskyt nepředvídatelných událostí, které narušují dodavatelské řetězce, by Česká republika měla usilovat o co nejvyšší míru potravinové soběstačnosti u všech komodit, jež je v silách českých zemědělců vyprodukovat kvalitně a při zachování cenové dostupnosti. Nepředstavujeme si samozřejmě, že bychom měli zvyšovat potravinovou soběstačnost Česka v produkci kiwi nebo banánů. Na druhou stranu skutečnost, že v zemi, kde je tradičním jídlem vepřo knedlo zelo nebo řízek s bramborovým salátem, musíme dovážet vepřové, brambory, mouku i zelí, je tristní,” říká prezident Agrární komory České republiky Jan Doležal.
Česko čeká větší závislost na dovozu ovoce, ovocnáři likvidují sady
Z poslední situační a výhledové zprávy Ministerstva zemědělství vyplývá, že vývoj produkce ovoce v ovocných sadech klesá. Celková výměra ovocných sadů v ČR dle šetření Českého statistického úřadu (ČSÚ) zaznamenala v roce 2022 pokles o 580 ha na 15 419 ha, z toho produkční sady dosahují výměry 11 437 ha, což představuje meziroční pokles o 6,5 %. Za uplynulých 33 let bylo z naší krajiny bez náhrady vyklučeno 43 % ploch ovocných sadů. Důvodem klučení je špatná ekonomická situace českého ovocnářství, kdy se rentabilita pěstování ovoce stále snižuje. „Dlouhodobě u nás ubývají výměry sadů, což znamená, že mizí ovocné stromy, které jsou zásadním prvkem naší krajiny. Nejčastěji jsou pak nahrazovány pěstováním řepky a obilí,“ říká Martin Ludvík, předseda Ovocnářské unie České republiky, a odhaduje, že po letošní kritické sezóně většina ovocnářů během zimy zlikviduje výraznější část svých ploch, a to až o desetinu, což by znamenalo zhruba 1000 až 1500 ha. „Nyní na konci sklizně také předpokládáme, že část úrody zůstane v sadech, protože se ovocnáři obávají vše skladovat v chladírnách s ohledem na vysokou cenu elektrické energie. Náklady se totiž zřejmě nijak nepromítnou do prodejních cen,“ doplňuje Ludvík a také upozorňuje na to, že řetězce platí pěstitelům nízké ceny nebo raději dovážejí levnější jablka z Polska.
V roce 2021 se dovezlo až 65 000 tun konzumních jablek ze zahraničí, z toho 30 000 tun právě těch polských. V letech minulých se však čísla pohybovala ještě výše, například v roce 2017 se dovezlo až 88 000 tun zahraničních jablek. Dovozová jablka jsou oproti českým většinou levnější. Podle dat ČSÚ je patrné, že dlouhodobý vývoj farmářské ceny za kilogram jablek mírně stoupá a pohybuje se aktuálně kolem 14 Kč bez DPH, kdežto cena spotřebitelská stoupá prudkým tempem a přibližuje se i 33 Kč. Podíl farmářské ceny jablek na spotřebitelské je však jen 39 %, z toho pěstitel dostane zaplaceno 28 %. „Na meziročním srovnání farmářských cen jablek dle ČSÚ můžeme vidět naprosto tristní stav, kdy ovocnáři dostávají za jablka mnohem méně než před rokem. Jedná se tak o jedinou komoditu, která je levnější.
Situaci proto považuji za neudržitelnou,“ dodává Ludvík a uvádí, že Česká republika je v pěstování jablek a švestek aktuálně soběstačná na 50 %, u hrušek na 25 %, u jahod a meruněk na 20 % a u zeleniny celkově na 30-40 %.
Náklady na chov drůbeže prudce rostou, cenám dovozu čeští chovatelé nemohou konkurovat
Vliv současné krize se výrazně odráží také na chovech drůbeže. Podle monitoringu členské základny Českomoravské drůbežářské unie stouply ve velkém náklady zejména na krmivo, a to až o 80 %, dále na energie a plyn o stovky procent a na pohonné hmoty o 50 %. Právě chov drůbeže je ale energeticky nejnáročnější a má největší objem spotřebovaného krmného obilí. Výkupní cena však nijak nekopíruje zvýšené vstupní náklady. „Současné nejpalčivější problémy jsou nejen astronomické ceny krmných směsí a energií, ale také nerovné dotační podmínky v rámci EU, tlak na jejich snižování v Česku, tlak ochránců zvířat na chovatele a například i obrovská administrativní zátěž,“ vysvětluje Zdeněk Mlázovský, místopředseda pro nosnou drůbež Českomoravské drůbežářské unie.
Podle oficiálních statistik (ÚED, ČSÚ, SVS ČR) u nás v roce 2021 činil počet nosnic 8,3 milionů. Dále se chovalo 136 mil. kuřat na výkrm, 4,5 mil. kachen, 796 tis. krůt a 162 tis. hus. I přesto ale schopnost zajistit produkci z tuzemských zdrojů v tomto odvětví nadále klesá. V roce 2020 bylo podle ČSÚ Česko v drůbežím mase soběstačné na 59,8 %. Od roku 2008, kdy jsme byli soběstační na téměř 93 %, má tak křivka výrazně klesající tendenci. U vajec vystačíme s domácí produkcí z 87,5 %. „V ČR je poměrně malý trh, který je nekompromisně ovládán řetězci, jež stanovují cenu. I když jsme schopni dodávat nadstandardní kvalitu vůči EU, lidé i přesto dají často přednost levnému dovozu, ačkoli mnohdy není jasné, odkud zboží pochází a jakým výrobním procesem prošlo. Vyšší cena našich produktů není způsobena tím, že děláme něco hůře, ale tím, že státy, ze kterých se zboží dováží, mají vstřícnější dotační politiku vůči zemědělcům, ať už na evropské či národní úrovní, a mohou si dovolit vyvážet zboží za ceny, kterým nejsme schopni konkurovat,“ dodává Mlázovský a odhaduje, že soběstačnost znovu poklesne. „Do roku 2026 by mělo dojít ke kompletním přestavbám technologií chovu u nosnic, což dle mého není reálné stihnout. Žijeme v turbulentní době s velkými výkyvy, která je pro zemědělství velmi náročná. Potřebujeme mít dostatek času na plánování, zástavy zvířat, investování a především stabilitu. Jsem ale optimista a věřím, že pokud nás veřejnost začne vnímat jako ty, co v Česku vyrábí skutečně kvalitní produkty, které skončí na jejich stolech, dokážeme přežít i tyto těžké časy a k poklesu chovů nedojde.“
Klesá produkce hovězího masa
V produkci mléka a hovězího masa Česko sice s vlastní produkcí zatím vydrží, nemusí se ale jednat o trvalý stav. Řada zemědělců, kteří se specializují na mléčný nebo masný skot, zvažuje omezení chovů kvůli vysokým nákladům a nízké rentabilitě. Klesající produkce tuzemského hovězího masa o jednotky procent svědčí o tom, že to mnozí již udělali. „Náš podnik se zabývá vedle živočišné výroby také rostlinnou výrobou včetně například šlechtění brambor, o které je zájem v zahraničí. Ztráty z produkce mléka a hovězího masa ale rostou tak rychle, že je nestačíme dotovat z ostatních ziskových činností. Očekáváme, že vstupní náklady dál porostou ještě dramatičtěji a nevíme, jak to zvládneme,” uvádí ředitel Selekta Pacov Josef Diviš, který je zároveň předsedou Svazu chovatelů holštýnského skotu. Podle odhadu Komoditní rady pro mléko a hovězí maso při Agrární komoře České republiky se chovatelům skotu zvýšily v meziročním srovnání náklady na energie o desítky až stovky procent podle konkrétního dodavatele a podmínek smlouvy, náklady na krmiva stouply o 40 až 50 % a pohonné hmoty zdražily o 40 %.