Lidé nakupují ve vejcomatech i ve tři ráno, když jdou z hospody

Když před lety uvedl do provozu první automat na vejce, označovali ho za blázna. Dnes jich Josef Dvořák provozuje v Praze a okolí dvanáct, v nichž prodá více než třetinu produkce Statku Dvořák. „Pravdou je, že teprve nyní začínají mít vejcomaty smysluplný ekonomický rozměr,“ přiznává v rozhovoru pro AGRObase věčně usměvavý majitel statku. Současně dodává, že vejcomaty mu zachránily podnik v době, kdy se ze dne na den zavřely v Česku hotely a restaurace kvůli šíření covidu-19.

Kromě prodeje vajec a kuřic rozjíždí Dvořák nyní druhý byznys, kterým je prodej takzvaných mobilních kurníků, a nedávno se mu podařilo prodat první dva tuzemským chovatelům. „Je to zařízení na relativně malý počet slepic, takže pohoda zvířat je opravdu nejluxusnější, jaká může podle mě z evropského pohledu být,“ dodává Dvořák, který o slepicích často mluví jako o „svých holkách“.

V Praze a okolí máte dvanáct vejcomatů, budou další?

Chystám další čtyři. Pandemie covidu-19 dokázala, že tento způsob prodeje je fajn. Přitom když jsem začínal, každý mi říkal, že jsem blázen. Pravdou je, že teprve nyní začínají mít vejcomaty smysluplný ekonomický rozměr. Investice do jednoho automatu včetně zastřešení se pohybuje kolem 300 tisíc korun a vyrábějí mi je na míru v Itálii. Nějakou dobu trvá, než se tato investice vrátí.

Kdy a kde budou?

Automaty mi přijdou za měsíc, ale realizace zabere nejméně tři až čtyři měsíce. Poslední dva stroje jsem měl ve skladu rok a půl, než se je podařilo umístit. Ale mám z nich radost, protože jeden stojí v Dobřejovicích a druhý přímo u vchodu do Dendrologické zahrady v Průhonicích. Nový vejcomat chystám v Kamenici a rád bych se domluvil na umístění na náměstí v Modřanech. Dále řeším ještě Novodvorskou ulici. V Praze bude nejspíš i čtvrtý.

Neničí vám je lidé?

Nerad bych to zakřiknul, ale minimálně. Důležité je, že ve vejcomatech je možné nakoupit pouze přes platební kartu. Nejdříve byly jenom na hotovost, poté byly možné obě platební metody a následně jsem stroje předělal jenom na platební karty. Je to ta nejlepší pojistka proti průměrně inteligentním zlodějům, protože automat peníze neobsahuje. To ale neznamená, že se občas nemůže objevit nějaký vandal.

Jak jste vůbec na nápad s vejcomaty přišel?

V podstatě všechno, co dělám, jsem někde viděl. Nejsem vizionář. Jel jsem do Holandska získávat zkušenosti s alternativními odchovnami a tři týdny jsem pracoval zadarmo na místní farmě. Bydlel jsem v hotelu a pořídil jsem si kolo s košíkem. Tam jsem si poprvé všiml, že existuje něco jako vejcomat. Může vypadat všelijak, ale jedná se vždycky o chladicí stroj, který udržuje stálou teplotu a snadno se čistí. V západní Evropě jsou podobné stroje běžné. Já jsem si vymyslel jenom vzhled.

Nebyl problém získat povolení u českých úřadů?

Nebyl. Měli kladný přístup.

Pořád je ještě obsluhujete osobně? Jak často?

Najal jsem před dvěma lety pracovníka, kterému jsem dal volant do ruky. Jsem raději se zvířaty než v autě. Abychom zajistili čerstvost vajec – protože to je know-how mého statku – je potřeba je obměňovat ve vejcomatech dvakrát až třikrát týdně. Navíc v automatech dokážeme zajistit 24hodinový prodej. Kolikrát jdu po dvoře a slyším, jak vejcomat na ulici „mluví“ ve tři ráno. Asi v tu chvíli nakupují lidé na cestě z hospody s tím, že si ráno usmaží vajíčka.

Jak velkou část produkce ve vejcomatech tedy prodáte?

Mám 6,5 tisíce nosnic s denní produkcí nejméně 5,5 tisíce vajec. Odhaduji, že 30 až 40 procent z celkové produkce prodám ve vejcomatech, ale rád bych do budoucna docílil 50 procent. Už to není jen kuriozita, dostává to drive.

K tomu přispěla i pandemie, ne?

Vejcomaty mi upřímně zachránily zadek. Ze dne na den jsem přišel o odbyt do všech restaurací. Vejce, která nezabalím do krabičky, dneska neprodám. Máme sice více práce, ale zaplaťpánbůh to nějak jde. Gastronomie a další obory jsou na tom tisíckrát hůř. Doufám, že se restaurační byznys zase rozjede, ale je otázka, jestli v budoucnu nebudou restaurace muset šetřit, a pak nebude Statek Dvořák vhodná alternativa. Možná budu muset také polevit v ceně a tím i v kvalitě. Ale takhle jsem to nikdy dělat nechtěl. Velké obchody jsou plné levných vajec, ale to není prostředí, v němž bych se chtěl uplatňovat a jako malý producent tomu ani nemohu konkurovat. Možná se přeorientuji na přímý prodej, ale to by znamenalo obrovskou investiční zátěž.

Hledal jste jiný způsob odbytu, když se zavřely restaurace?

Jsem v Kauflandu, ale pouze s vejci z projektu Ujíždíme na trávě. To je okrajová věc a příliš na tom nevydělám ani já, ani oni. Je to spíše marketingově zajímavé pro oba. V pandemii jsme začali jednat s Košíkem.cz a musím říct, že mi hodně pomohli. Dále spolupracujeme ještě se Světem Bedýnek. Myslím, že zemědělci, kteří dokázali včas navázat spolupráci s rozvážkovými službami farmářských produktů, si tím mohli hodně pomoci.

Jak to tedy vypadá s výsledky za loňský rok?

Po ekonomické stránce to nakonec nemělo takové dopady, i když jsme museli udělat určitá opatření. Museli jsme rozdat výpovědi, takže teď pracujeme opravdu třináct hodin denně a o víkendech třeba „jenom“ pět hodin denně. Nechci si stěžovat, zatím jsem se ani nenakazil. Dá se to zvládnout.

Kolik lidí jste propustili?

Se třemi zaměstnanci jsme se rozloučili. Na Statku Dvořák pracuji v podstatě jen se svou partnerkou. Potom zaměstnáváme na půl úvazku řidiče a máme tady dvě paní v důchodu.

S jinými velkými obchody kromě Kauflandu jste nejednal o spolupráci? Proč?

Nejednal bych ani s Kauflandem, kdyby mě sami neoslovili. Zemědělce, kteří jsou malými producenty, to ani nenapadne. Z toho, co se k nám doneslo, to radši ani nezkoušíme. Potřebujeme z něčeho žít a nechceme se zavázat k nevýhodným smluvním podmínkám. S Kauflandem jsme si nastavili výhodné podmínky. Věřím ale, že se to do budoucna postupně změní a velké obchody nám začnou nabízet takové smlouvy, abychom jim mohli dodávat své zboží a dalo se to zvládnout.

Nyní končíte prodej kuřic, byl zájem?

Ano, během jednoho víkendu přijelo dokonce 400 aut. Děláme to už mnoho let a máme stálou klientelu. Během dvou víkendů jsme byli schopni prodat 11 tisíc kuřat drobným chovatelům přímo ze dvora.

Kromě drůbeže podnikáte s mobilními kurníky, jak to funguje?

Výroba mobilních kurníků spadá pod mou druhou firmu Free Hen v Uherském Hradišti, kterou vlastním napůl s Lukášem Vaďurou. Je to další věc, kterou jsem odkoukal v cizině a snažíme se ji zdokonalit. Dva roky jsem jezdil v zahraničí po různých výstavách a veletrzích a zjišťoval jsem si informace. Viděl jsem projekty třeba pro tisíc slepic, ale zamlouvaly se mi spíše ty menší. Malá hejna splňují podle mě špičkový welfare chovu slepic a zajišťují pohodu zvířat. Navíc není problém takový kurník posunout malým traktorem po poli. Boudu pro tisíc slepic nikdo neposune.

Jak to tedy začalo?

Vzpomněl jsem si na kamaráda, který mi kdysi prováděl stavební práce na domě v Uherském Hradišti a je to šikovný kovář a zámečník. Říkal jsem mu: Mám problém dovézt do Česka mobilní kurník, nechceš ho pro mě vyrobit? To byl právě Lukáš Vaďura. Nakonec se podařilo dovézt přes dalšího kamaráda, který obchoduje s kombajny, mobilní kurník z Německa. Jenomže jsem perfekcionista a chtěl jsem to udělat lépe. Po dvou a půl letech pokusů a omylů se to podařilo. Teď už je to v podstatě jiný produkt oproti tomu prvnímu dovezenému a je dimenzovaný na 270 slepic. Na střeše jsou solární panely a je opatřen akumulátorem. To znamená, že je kurník energeticky soběstačný a vyrobí si dostatek elektrické energie třeba na napájení ohradníku. Ten slouží k tomu, aby slepice neutekly a zároveň aby se k nim nedostala třeba liška nebo jiný predátor. Budeme samozřejmě dál vymýšlet různá vylepšení, ale prozatím jsem s výsledkem spokojený.

Jaké výhody mobilní kurník má?

Je to zařízení na relativně malý počet slepic, takže pohoda těch zvířat je opravdu nejluxusnější, jaká může podle mě z evropského pohledu být. Každých sedmn dní kurník posouváme, slepice jsou tak neustále na čerstvé pastvě. V tom je obrovský rozdíl oproti slepicím ve výběhu, jejichž vejce jsou označovány jedničkou. Slepice ve výběhu za chvíli všechno spasou a jsou na hlíně.

Už máte zájemce o koupi?

Je to asi měsíc, co jsme dodali první dva mobilní kurníky českým zemědělcům. Já jich mám šest a nyní tedy přibyli další 2 kolegové. Pomalu rozjíždíme výrobu. V současných prostorách v Uherském Hradišti jsme schopni vyrobit jenom osm až deset kurníků ročně. Takže chystáme nové prostory na úvěr.

Kolik stojí?

Momentálně je cena 860 tisíc korun bez DPH, ale bude bohužel růst úměrně s cenou materiálu. Meziročně se cena u některých materiálů zvýšila až o 30 %. Nahoru doslova letí především železo, ale týká se to i dalších materiálů.

Museli jste něco měnit kvůli šíření ptačí chřipky?

Ne. Už dříve jsme měli nastavené, že se do hal převlékáme a hlavně přezouváme. Nic jiného proti tomu dělat nemůžete. Co se týče venkovních výběhů, zažádal jsem o výjimku. Když jsou ty moje holky zvyklé chodit ven a člověk by jim v tom zabránil, mohly by nastat problémy jiného druhu. Začaly by si v prostoru více všímat jedna druhé a už by bylo zaděláno na potíže. Nechci to zakřiknout, ale zatím se nám nákaza naštěstí vyhnula.

Často mluvíte o slepicích jako o „svých holkách“, nežárlí na ně vaše rodina?

Asi by na to měli právo, protože se slepicemi jsem rozhodně víc, ale nežárlí. Jde spíše o přístup k těm zvířatům.

Myslíte, že po vás děti převezmou podnikání?

To vám nepovím, protože jsou všechny tři ještě malé. Samozřejmě by si to člověk přál, ale je to na nich.

Barbora Pánková, Agrární komora ČR